Památný den Sokola

Přidáno 21.12.2016 17:34

 

Česká obec sokolská se zapojila do odboje okamžitě po vzniku Protektorátu Böhmen und Mähren dne 15. března 1939. Protože její činnost nebyla zastavena, využívala k vytvoření ilegální odbojové sítě své organizační struktury – župy, okrsky, jednoty. Odbojová činnost byla zaměřena na zpravodajství, zejména vojenské. Získané informace byly předávány prostřednictvím Obrany národa exilové vládě do Londýna. Dále šlo o vydávání a šíření letáků a pomoc při útěcích za hranice. Sokolové pracovali i v jiných organizacích, např. ÚVOD, Petiční výbor věrni zůstaneme nebo Politické ústředí.

Současně s obsazením našeho území Wehrmachtem 15. března 1939 došlo k rozsáhlému zatýkání gestapem podle předem vypracovaných seznamů. Mezi zatčenými byli i Sokolové. Byli zatčeni jako rukojmí a po čase byli propuštěni. Po útoku na Polsko 1. září 1939 byli zatčeni někteří činovníci ČOS, mezi nimi náčelník a národní socialista JUDr. Miroslav Klinger. Od srpna 1939 vedl sokolský odboj náčelník PhDr. Augustin Pechlát. Jeho působením vznikla sokolská odbojová organizace JINDRA (podle křestního jména náčelníka ČOS Jindřicha Vaníčka). Pechlát byl zatčen gestapem v srpnu 1941 a 30. září popraven v Ruzyni (to už byl v Praze třetí den Heydrich). Činnost odbojového hnutí vzrůstala, zejména po napadení SSSR v červnu 1941. Neurath nebyl schopen zvyšující se odbojové činnosti zabránit, zejména stávky ohrožovaly dodávky na frontu. K. H. Frank informoval Hitlera, že největším nebezpečím pro Říši je Sokol, že sokolský spolek se stal shromaždištěm odporu proti Říši. Činnost Sokola byla zastavena 12. dubna 1941. Hitler považoval situaci v Protektorátu za velice vážnou, povolal si na kobereček do hlavního stanu von Neuratha a K. H. Franka. Rozhodl se, že do Prahy pošle jako zastupujícího říšského protektora generála SS Reinharda Heydricha. Vůdcova směrnice pro Heydricha byla: v tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k Říši a poslušnosti vůči Říši.

Před několika dny 27. září tomu bylo 75 let od Heydrichova příchodu do Prahy. Během několika hodin byl zatčen ministerský předseda generál Eliáš a uvězněn. Původně ho chtěl Heydrich postavit před stanný soud, což by vedlo k okamžité popravě Eliáše. Po rozmluvě se soudcem Lidového soudu Heydrich od okamžité popravy ustoupil. 28. září na den sv. Václava vyhlásil stanné právo. V Ruzyni bylo popraveno 12 generálů, mezi nimi např. gen. Vojta nebo gen. Bílý (gen. Doležal byl příbuzným rodiny mé ženy). Výnosem Heydricha byla 8. října 1941 rozpuštěna Česká obec sokolská a její majetek byl zabaven. V noci ze 7. na 8. října proběhla „akce Sokol“, ve které podle připravených seznamů byli zatčeni sokolští činovníci z ústředí, žup a dokonce i jednot. Byli uvězněni v koncentracích, starosta MUDr. Stanislav Bukovský (ministr ve vládách gen. Syrového) v Osvětimi, kde byl umučen v roce 1942. Podle zprávy Reinharda Heydricha o „akci Sokol“ zaslané 11. října 1941 Hitlerovi do Berlína bylo zatčeno asi 5000 lidí. Stanné soudy začaly svou „práci“. Měly jen tři druhy rozsudků – popravu, koncentrák, osvobození. Rozsudek se vykonal ihned, odvolání nebylo. K trestu smrti bylo odsouzeno 489 lidí, přes 2000 jich skončilo v koncentrácích. Jména popravených se večer četla v rozhlase, druhý den byly červené plakáty s jejich jmény vylepovány po celém Protektorátu. Velice dobře se na ně a na jejich typickou červenou barvu pamatuji. Stanné právo bylo zrušeno až 20. ledna 1942.

Heydrich již při příchodu do Prahy prohlásil svůj program na shromáždění nacistických pohlavárů: „Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník věnoval svou pracovní píli německému válečnému úsilí. Českým dělníkům musíme dát tak „nažrat“, aby mohli konat svou práci. Tento prostor musí být definitivně osídlen jen Němci, Čech tu nemá co pohledávat. Musíme provést rasovou inventuru.“. To je konečné řešení české otázky, rasově dobří zůstanou, budou poněmčeni, o ty ostatní se postaráme.“ Stejná slova pronesl Heydrich na konferenci ve Wannsee v únoru 1942, Češi budou následovat Židy. V této situaci, za stanného práva, zatýkání a poprav, jsou vysláni z Anglie do Protektorátu českoslovenští parašutisté s rozkazem odstranit Heydricha jako největší nebezpečí pro náš národ. Toto rozhodnutí vzniklo v Londýně velice brzy po popravě skupiny československých generálů. Jak budou parašutisté doma přijati? Nebude odboj zastrašen přítomným terorem? Ani situace na frontách nedávala naději, že Německo by mohlo být poraženo. Na západě Wehrmacht stál na březích Atlantiku, celý Balkán okupován Němci a Italy, v Africe Rommelova armáda se blížila k hranicím Egypta. V arabském světě to vřelo, propukala povstání Angličanům v týlu. (Musím objasnit mladším ročníkům: V roce 1916 za 1. světové války podnítili Britové a Francouzi arabské povstání proti Osmanské říši, spojenci Německa, pod slibem vzniku svobodných arabských států. Po válce místo toho si však z bývalých tureckých území utvořili své protektoráty.) Na východní frontě se Němci dostali těsně před Moskvu, asi tam, kde je dnes Šeremetěvo. Leningrad byl obklíčen. Situace, kdy se mohlo vítězství Němců zdát neodvratné. U Moskvy a u El Alameinu se postup Němců zastavil a začal ústup, který skončil 9. května 1945 v Berlíně.

Za této situace, kdy probíhala zatýkání, popravy, deportace do koncentráků, musíme vzdát čest našim rodičům a prarodičům za jejich odvážné chování, za jejich vlastenectví! Byli to právě Sokolové, kteří poskytli pomoc parašutistům, kteří byli do Protektorátu vysíláni koncem roku 1941, mezi nimi skupina Anthropoid. Od jejich výsadku až do provedení daného úkolu – odstranění Reinharda Heydricha − to byli sokolové z pražských žup, zejména z župy Barákovy. Bez pomoci těchto lidí, kteří od počátku spolupráce věděli, že je a jejich rodiny v případě odhalení čeká smrt, by se atentát uskutečnit nepodařilo. V archivu Českého rozhlasu je pásmo Anthropoid. Je sestavené z různých nahrávek z té doby. V závěru je záznam hodnocení pracovníka exilové vlády v Londýně „Děkujeme Sokolům a paní Moravcové“. Nikdo ještě nezhodnotil, že po celou tu dobu, kdy se atentát připravoval, nikdo ze sokolských řad, pomáhajících parašutistům, nezradil. Zrada přišla, odkud se nečekala. V čem byla chyba? Po atentátu nastalo velké zatýkání a popravy. Připomenu generála Aloise Eliáše, spisovatele V. Vančuru, novináře Evžena Rosického. Byly vyhlazeny Lidice a Ležáky. Nebýt zrádce, gestapu by se úkryt parašutistů objevit nepodařilo. On udal záchytné adresy. Gestapo vytlouklo z 16letého Mirka Moravce místo, kde jsou ukryti parašutisté, a další adresy. Nastalo zatýkání celých sokolských rodin. Ty byly po krutých výsleších deportovány do Mauthausenu a 24. října 1942 postříleni. Bylo jich 244. Já si těchto lidí velice cením, za jejich vlastenectví a také za to, že při mučení vytrvali a nikoho neprozradili. Na tyto rodiny, na tento den bychom neměli zapomenout. Jejich obětí se otevřela cesta k likvidaci Mnichova.

Ano, je to tak. Mezi fyzickou likvidací Reinharda Heydricha a uznáním podpisů pod Mnichovskou dohodou je přímá spojitost. Takový čin nikde jinde v okupované Evropě se neudál. Charles de Gaulle za Francii odvolal podpis ihned, Italové později. Prezident Beneš měl problém s Churchillem. Ten považoval Mnichovskou dohodu za platnou do 15. března 1939, vzpíral se prohlásit ji za nulitní od samého počátku. Že by v tom byly ty protektoráty na Blízkém východě? Ale jak je to s Německem? V rámci denacifikace by ji měli Němci zrušit ihned po válce po procesu v Norimberku. Vždyť dohoda byla produktem nacistického režimu, neslučitelná s demokratickým státem.

Tento rok je zajímavý na výročí, 27. září 75 let od příchodu Heydricha do Prahy, 1. října 70 let od vynesení rozsudků nad nacistickými válečnými zločinci v Norimberku.

Proto mi dovolte, abych na závěr uvedl výňatek z výslechového protokolu Konstantina von Neuratha na Norimberském procesu: „Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět. To by byla zrada.“

Otakar Mach,

předseda Sokola Prosek

 

 

Dokumenty

209x přečteno