Jaké daně v České republice?

Přidáno 25.4.2016 17:41

Daňová problematika hýbe hospodářstvím i politikou. Řešení některých podstatných ekonomických a sociálních, tedy politických souvislostí jsou v poloze rivalitní, jde o rivalitní řešení; totiž buď bude uskutečňována jedna konkrétní představa, program, názor, nebo představa opačná, či nějaká jiná. Kompromis, způsob shody tak, že každý z oponentů půjde takříkajíc „na půl cesty vstříc“, je v takových případech limitovaný, ne-li nemožný.

 

Co bychom měli v daních ze strategického hlediska chtít.

 

1. Měli bychom se snažit o změnu struktury české daňové soustavy: V ní jsou z inkasního hlediska preferovány nepřímé daně na úkor daní přímých, tedy vyšší daňové inkaso plyne ze spotřebních daní a z daně z přidané hodnoty, menší z daní z příjmů fyzických a právnických osob, daní majetkových a daní z transferu majetku. Z tohoto důvodu – poměru nepřímých a přímých daní – je česká daňová soustava restriktivní, a to hned nadvakrát: Nepřiměřená preference nepřímých daní je hlavní příčinou autonomního poklesu daňové kvóty, protože nepřímé daně na hospodářský cyklus reagují se zpožděním; tím se relativně snižuje daňové inkaso veřejných rozpočtů. Dále má daňová tíha z nepřímých daní větší vliv na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel – spotřební daně a daň z přidané hodnoty tvoří větší podíl na jejich celkových příjmech, než u osob a příjmy nadprůměrnými, vysokými. Stát tak daňově usurpuje především nízko- a středněpříjmové daňové subjekty.

Statistiky dlouhodobě vykazují, že hospodářsky vyspělé země mají větší podíl přímých daní na celkovém daňovém inkasu na menší podíl daní nepřímých; čím vyšší nepřímé daně, tím je země méně ekonomicky produktivní; poměr daňového inkasa z daní přímých vůči inkasu z daní nepřímých je pět ku jedné (5 : 1). Převaha nepřímých daní je charakteristická pro země rozvojové. Ve vyspělých zemích je daňová struktura odlišná od ČR. Čím je země vyspělejší, tím větší část jejich fiskálních příjmů pochází z přímých daní, naopak čím méně hospodářsky úspěšná země je, tím více fiskálních prostředků získává z daní nepřímých.

Především bychom se tedy měli snažit, aby zatížení nepřímými daněmi nebylo pro občany s průměrnými či podprůměrnými příjmy progresivní tak, jak tomu dnes je.

 

2. Usilovat bychom měli o to, aby daňový systém, na rozdíl od dnešního nebyl nespravedlivý – tedy nebyl příznivější především pro vysokopříjmové osoby (bohaté). Majetkové daně mají jen symbolický význam, bezpracné příjmy ze zděděného majetku jsou od daně osvobozeny.

Pro hospodářský růst je vhodnější nižší zdaňování práce a naopak vyšší zdaňování nemovitého majetku, kapitálu a zdaňování dědických převodů a finančních transakcí. Nutná je orientace daňového zatížení tam, kde je vyšší fiskální kapacita.

 

3. Daně působí nerovnoměrně vůči různým občanům, na daňovém inkasu se jednotlivé skupiny obyvatel nepodílejí rovnoměrně, tedy nikoli obdobně, čili nikoli úměrně svému majetku a příjmům. Zejména to je zřejmé u zaměstnanců, jímž se reálné příjmy například zavedením tzv. superhrubé mzdy v roce 2008 snížily.

Superhrubou mzdu pro výpočet daňové povinnosti je nezbytné odstranit.

 

4. U daně z příjmů fyzických osob je nezbytná progrese daňových sazeb, tedy zavedení min. druhé daňové sazby kupř. ve výši 25−30 % pro roční daňový základ vyšší než jeden milión korun.

 

5. Daňovou podporu je správné zaměřit na tradiční rodiny s dětmi a osoby zdravotně postižené; nezbytné je znovuzavedení daňového zvýhodnění pro „chráněné dílny“; bylo to zrušeno ODS před několika lety, fiskální příjem ze zrušení nebyl žádný, negativní příjmový vliv na osoby postižené podstatný. Podporujeme například znovuzavedení slevy na dani pro zaměstnavatele ve výši poloviny daně u poplatníků (právnických osob) zaměstnávajících nejméně 25 zaměstnanců, u nichž podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, činí více než 50 % průměrného ročního přepočteného počtu všech jejich zaměstnanců.

 

6. Snažit bychom se měli o důsledné vybírání všech daní – daňové nedoplatky dosahují řádu stovek miliard korun a pochopitelně nejde o nedoplatky drobných poplatníků, naopak – daňovými dlužníky jsou poplatníci s vysokými peněžními obraty, majetkovými transfery.

Daňové úniky, malverzace podporují šedou ekonomiku.

 

7. Měli bychom usilovat o důsledné zdanění všech příjmů, jež jsou předmětem daně z příjmů – kupř. příjmy z poskytování sexuálních služeb prakticky zdaňovány nejsou a není z nich odváděno ani sociální a zdravotní pojištění. Podle střízlivých odhadů tak státnímu rozpočtu ročně uniká kolem 50 miliard korun.

 

8. Pokud jde o parafiskální platby (s obdobným základem jako daně), tedy pojistné: existuje mnohaletá nespravedlnost v tom, že osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), na rozdíl od zaměstnanců, odvádějí do pojišťovacích systémů zhruba třetinu toho, kolik odvádějí zaměstnanci; přitom sociální systémy jsou nastaveny tak, že umožňují čerpat vymezený standard každému obdobně.

Nezbytné je sjednocení plateb na sociální a zdravotní pojištění OSVČ na úroveň těchto plateb placených zaměstnanci.

 

9. A konečně by měly být příjmy vytvořené zde též zde důsledně zdaňovány; neúměrné nedaněné zisky v řádu stovek miliard nyní mizí v zahraničí.

PhDr. Vladimír Pelc

Dokumenty

1295x přečteno